Anděl s tváří Ďábla - kapitola 5

30. 05. 2013 | † 17. 12. 2015 | kód autora: ENP

Anděl s tváří Ďábla 

Kapitola 5.: Kiss 

Rudimental - Waiting all night 

-

--------------------------------------------------------------------------------------------------

" Takže další rande ??? "

" Jo dneska o půl devátý večer... Sem zvědavá kam mě vezme "

" Určitě to bude něco kráásnýho.... " rozplývala se Kim a skákala okolo mě jako šibnutá

" Hele Kim klid jo ?? Hned jak to bude možný ti dám vědět jasný ??? Neska už mi nevolej zatím páá "

" Ahoj " objala mě a šla na kroužek anglické konverzace. Mě už dneska škola skončila takže jsem se vydala domů. Cestou jsem přemýšlela co si vezmu na sebe.

" Ahoj mami, ahoj tati..... " odsekla jsem a odešla do svého pokoje

" Amy si v pořádku ?? "

" Jen mě trochu bolí hlava. Dneska si půjdu lehnout o něco dřív. Na večeři semnou nepočítejte. "

" Tak fajn... " ozvala se máma a já se zavřela ve svém pokoji.

-------------------------------------------

" Sakra copak tady neni jediná věc, kterou bych si mohla vzít na sebe ??? " seděla jsem v šatně a prohrabávala všechny šuplíky, poličky, ramínka a skřínky

" To je jak na pohřeb, to jak na svatbu, to jak do cirkus...

.... Tohle možná tak v minulém století.... " vyházela jsem snad úplně všechno. " Počkat !!!!!!! " přitáhla jsem si židli abych se dostala až na poslední polici. Než Clar umřela byly sme společně nakupovat společně s tátovou kreditkou. Tenktát jsme si koupily úplně všechno, co se nám líbilo. Ale potom co Clar umřela jsem to oblečení dala až tam nahoru. Kdybych ho nosila strašně by mi jí to připomínalo. Skoro všechno mi vybírala ona. I když byla mladší věděla, co komu sluší.       

" Tohle bude ono. " řekla jsem výtězně, když jsem vytáhla slabou mikinu a džíny. Stoupla jsem si před zrcadlo a věci přiložila k sobě.

" Jo tohle pude.... " mrkla sem na hodiny a zjistila, že je teprve pět. Vlezla jsem do sprchy a v klidu se umyla. Potom jsem se osušila, dala si make-up, vyfénovala si vlasy a kulmou si udělala vlny. Potom už jsem vytáhla jen tenisky a skoukla své dílo. Nevypadala jsem zase tak špatně. Bylo už skoro osm a já sem uslyšela jak někdo dupe po schodech....

Během vteřiny jsem zhasla všechna světla, zahrabala se do peřin a dělala, že spím.

" Amy ???? " otevřela máma dveře. Potom popošla blíž ke mě a přikryla mi nohu čouhající z pod peřiny. Potom zase v tichosti odešla a já jsem jí jen slyšela jak říká tátovi, že spím...

Vyvalila jsem se z postele a oddychla jsem si " Takže vzduch je čistej.... " upravila sem si rozcuchaené vlasy a dodělala poslední úpravy mého vzhledu. Nasoukala jsem se do oblečení a nazula si boty.

Large   LargeLarge    Large

Přesně o půl deváté mi o okno zacinkal první kamínek. Otevřela jsem okno a vykoukla z okna. Ve tmě jsem poznala kde Niall stojí a když mě uviděl do tmy zasvítily jeho bílé zuby.

" Ahoj " řekl tichým hlasem. Jen jsem se usmála a vylezla na římsu. Potom jsem prošla kousek po střeše, kde měli naši ložnici a potom jsem slezla po zahradním žebříku, kde se upínaly kytky.

" Ahoj " vydechla jsem a skončila mu tváří v tvář

" Tohle by zasloužilo medaili. " usmál se a dal mi malou pusu na tvář

" Ani ne chodím tudy už od patnáct...


.... Tak kam vyrazíme ?? "

Niall se tajemně uculil " Poď " chytl mě za ruku a vedl do centra města.

Těsně před uličkou, která vedla na náměstí sme uhli do jedné malé, temné uličky kterou jsem ještě nikdy nešla.

" Nialle kam mě to vedeš ?? "

" Uvidíš... " stiskla jsem mu ruku ještě vic, protože jsem se začínala bát. Už nejspíš vím, proč se takovým uličkám vyhýbám....

" Neboj..." hodil mi ruku kolem ramen a přitiskl se ke mě. " Touhle uličkou chodím pořád je to nejkratší cesta a už je to jenom kousek... "

" Co když nás někdo sleduje ?? " nevím proč, ale pořád jsem se musela otáčet

" Neboj, semnou se ti nikdy nic nestane.... " řekl a usmál se

-----------------------------------------------------------------

" Už tam budem. Hlavně neotvírej oči. " Niall mě vedl se zavřenýma očima už asi pět minut.

" Už ?? " ptala jsem se každých pět minut.

" Už.... " odskl a já jsem otevřela oči

" Woow.... To neni pravda, že ne ??? "

" Řekni mi, že bydlíš v Londýně, ale že si ještě nikdy nebyla na London eye v noci, že ne ??? "

" Ne.... Vlastně jsem tam nebyla nikdy. Nechtěla se mi vždycky čekat ta fronta. " říkala jsem omámeně a přitom se dívala na obrovské kolo přede mnou, které svítilo do tmavé noci fialovými světly.

" Ty si vážně nikdy nebyla na London eye ??? " ptal se udiveně

" Ne.... "

" No.... Tak dneska si to vynahradíme... " rozhlédla jsem se okolo a zjistila, že je všude okolo prázno. Vždycky se to tady celou noc hemží někakými lidmi, ale teď nikdo.

" Jak si tohle udělal ??? " kývala jsem nevěřícně hlavou do stran

" Znám tu pár lidí..... " řekl tajemně a chytl mě za ruku " Tak poď. "

" Co když se bojím výšek ??? "

" Ty se výšek nebojíš... " odsekl s jistotou

" A jak ty to zrovna můžeš vědět ??? " pustila jsem ho a dala si ruce v bok

" Amy Claro.... Kdyby si se bála výšek. Tak nikdy ve svym životě neslezeš po tý střeše, přes ten žebřík až na trávník.... " Sakra... Ten kluk je až moc všímavej.

" No tak fajn.... " odsekla jsem poraženecky a přijmula jeho ruku, kterou znovu natahoval

Než jsem se nadála seděli jsme v kabince a kolo se dalo do pohybu. Kochala jsem se nočním Londýnem, protože takhle v noci a ještě k tomu v takové výšce jsem ho ještě neviděla.

" To je krása.... " vydechla jsem

" Ty si krásná.... " odsekl Niall a já jsem se na něj nechápavě podívala " To sem vážně řekl nahlas ??? " zeptal se a zrudl jako rajče

" Jo.... " vydechla jsem s úsměvem. Přisunul se ještě blíž a začal se pomaličku přibližovat. Naše rty už byly tak blízko............

" Áá........ " zaječela jsem, když sebou kolo nečekaně trhlo. S obouma to tolik trhlo, že jsem skončila Niallovi v náručí.

" Si v pohodě ?? " řekl po chvilce, co jsem měla hlavu zabořenou v jeho rameni a víčka měla stisknuté blízko u sebe.

" Asi jo.... " oči jsem prudce otevřela a podívala se na vystrašeného Nialla. " Co to sakra bylo ??? "

" Nejspíš se jim to nějak zaseklo nebo co... " Niall se naklonil a já jsem jen uviděla muže stojícího dole jak na nás mává, že to dá hned do pořádku

" Budeme muset chvíli počkat. Snad se zase rozjede. " usmál se Niall a sedl si znovu vedle mě. Byly jsme úplně nahoře a když jsem se podívala dolů zamotala se mi hlava

" Promiň tohle v plánu nebylo. " přitáhl si mě k sobě a objal mě okolo ramen

" To je dobrý. Už jsem zažila i horší věci... " uhla jsem pohledem při myšlence na den, kdy volali, že Clar umřela.

" Mě to můžeš říct.... " řekl a přisunul se ještě blíž

" Neboj... Někdy ti to určitě řeknu... " usmála jsem se a opřela se o jeho hrudník. Společně jsme seděli na vršku London eye a jen tak si užívali přitomnosti jeden druhého. Skoro úplně jsem zapomněla na svůj plán. V tu chvíli se mi chtělo se vším praštil, ale potom jako bych viděla Clar a její nevinný obličej. A všechno bylo zase zpátky. Ale potom jsem si řekla, že dneska na to všechno zapomenout můžu.

Seděli jsme tam ještě asi půl hodiny a jen tak si povídali, když v tom najednou....

" Ááá.... " opět se tichou nocí roznesl můj výkřik. Zase jsem se silně zmáčkla k Niallovi do náruče a vdechovala jeho vůni.... Kolo se dalo zase do pohybu a já jsem si oddechla.... Niall mi dvěma prsty zvedl bradu a přinutil mě podívat se mu do očí.

" Zapomněla si ??? Se mnou se ti nic nestane.... " na jeho tváři se rozzářil umřímný úsměv. Potom mojí bradu ještě trošku zvedl a naše rty se o sebe jemně otřely. Potom mě začal líbat.

-----------------------------------------------------

" Někdy tě musím představit klukům. Budeš se jim líbit.... "

" To bude fajn moc ráda je poznám.... Já tě zase musím představit svojí nejlepší kamarádce. Je do vás úplně zblázněná. Přesně tak jako byla moje sestra. " 

" Byla ??? " měla jsem chuť si dát facku. Teď se bude vyptávat a já si takhle rychle nic nevymyslím 

" Jo.... Byla... Takový to začáteční šílenství už z ní opadlo... " 

" Kolik jí je ?? " 

" Patnáct "  odsekla sem

" A přijede někdy. Rád bych jí poznal... "

" No.....Víš.... Ona...... Já už asi budu muset jít..... " řekla jsem a podívala jsem se na zápěstí, kde jsem ale hodinky neměla

" Vážně ??? Tak brzo ?? " 

" Jo..... Zatím se měj...... " jednoduše jsem se otočila a se slzama v očích jsem utíkala stejnou cestou zpět. Niall tam nechápavě zůstal stát a nejspíš si o mě myslí, že sem ten největší blázen na světě.

Vběhla jsem do temné uličky a rozhlédla jsem se kolem sebe. 

" Sakra která cesta to byla ??? " ptala jsem se sama sebe a zahla doprava . Chvíli jsem utíkala a chvíli zase šla. Přes slzy v očích jsem neviděla a tak jsem se na chvíli zastavila a sedla si na obrubník chodníku. Nade mnou začala blikat lampa až potom úplně zhasla.

" No super... " odsekla jsem, zvedla se a chtěla jít dál

" Hledáš něco slečinko ??? " v tu chvíli se mi krevní oběh zastavil a srdce přestalo tlouct. Pomaličku jsem se otočila a naproti mě stál ožralý chlap v černé bundě a roztrhaných ryflích

" Co chcete ?? " zeptala jsem se po chvíli

" To je celkem zbytečná otázka nemyslíš ??? " zeptal se s výsměchem v hlase a začal se přibližovat. Otočila jsem se, ale zjistila jsem, že ulička končí... Nejspíš jsem měla zahnout doleva....

Byl už skoro u mě. Nevěděla jsem co mám dělat. Couvala jsem tak dlouho dokud jsem zádama nenarazila do železných vrat. Byl už tak blízko. Cítila jsem jeho páchnoucí dech na mé tváří. Už už jsem chtěla začít křičet....

" Hej ty !!!!! Opovaž se jí dotknout... "

" A to jako říká kdo ??? " otočil se ten chlap s úšklebkem na tváři

" To je snad jedno ne.... " uslyšela jsem známý sametový hlas... Sjela jsem po vratech až na studenou slinici a hlavu si skryla do klína.

Neviděla jsem co se stalo, protože jsem měla celou tu dobu zavřené oči, ale když jsem zvedla hlavu jen jsem viděla jak Niall drží toho chlapa namáčknutého na zdi a drží ho za triko..... Potom ho pustil a chlap začal utíkat..

Znovu jsem si schovala hlavu a nechala slzám volný průběh. Když jsem slyšela kroky blížící se ke mě okamžitě jsem s leknutím zvedla hlavu.

Ten jeho obličej bych poznala všude. Pouliční lampa mu osvětlovala jen jednu stranu obličeje. Na nic sem nečekala a skočila mu okolo krku. Začala jsem mu slzama máčet triko a on mě pevně stiskl v náručí...

" Děkuju.... Kdybys nepřišel tak.... "

" Šššš " skočil mi do řeči a vzal mojí tvář do dlaní " To se nikdy nestane... " zašeptal a potom si mě k sobě zvonu pevně přitisknul

" Díky... " řekla jsem naposled. Potom už mě jen chytl okolo ramen a dovedl domů. Tam jsme se rozloučili a já zase vylezla zpátky do svého pokoje......

 Large

Peťulááák

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38