Někdo jiný, ale přesto já - kapitola 4

07. 06. 2013 | † 17. 12. 2015 | kód autora: ENP

Někdo jiný, ale přesto já

Kapitola 4.: Nechci být dokonalá, chci být šťastná !!!  

Emblem 3 - Chloe 

---------------------------------------------------------------------------

Když mi ráno zasvítilo slunce do obličeje a já jsem je otevřela, okamžitě jsem vystřelila k zrcadlu.

" No...... Žádná změna... " řekla jsem napůl vesele a napůl zklamaně

Projela jsem šatník a vytáhla nějaké oblečení. Natáhla ho na sebe a sedla si před zrcadlo. Na tvář jsem si nanesla trošku make-upu a dala si řasenku. Párkrát přečísla vlasy a vydala se dolů do kuchyně.

" Buenos días " vylezlo ze mě hned jak jsem uviděla rodiče sedět v kuchini

" Buenos Sam " odpověděli mi s úsměvem

" Dneska přídu ze školy o něco později musím si najít nějaké mimoškolní aktivity.... "

" No jasně mám pro tebe přijet nebo trefíš domů ??? " zeptala se starostlivě Selly, moje matka

" V pohodě cestu už si pamatuju, dyštak zavolá...

....... Mimochodem..... Proč jsou u vás ve školách poviný mimoškolní aktivity ??? " zeptala jsem se a vzala pomeranč z mísy uprostřed stolu

" No ve státě ani tolik ne. Spíš to nedávo zavedli jen na téhle škole.... " usmál se Taylor, můj otec

" Aha...... Přemýšlela jsem, že si vyberu muzikál.... " odsekla jsem a oba se na mě usmáli

" To je skvělé... "

" Jo.... Tak já poběžím, aby mi to neujelo zatím se mějte. " mávla jsem rukou ve vzduchu a zabouchla za sebou dveře.       

---------------------------------------------------

" Buenos días..... " zašvitořila jsem hned jak jsem přišla do šatny a uviděla Katherine

" Dobré ráno i tobě.... " řekla a usmála se. " Tak jak se ti tady zatím líbí ?? "

" Ale začínám si zvykat. Máte tady větší zimu než ve Španělsku, ale je to tu moc fajn.... "

" To sem ráda....... " odsekla a zamkla si skřínku. Prostě jsem věděla, že jí to musím říct. Dlužím jí to. Na základce jsme byly nejlepší kamarádky.

" Včera jsem skypovala s Megan... Prý jí moc mrzí, že ste se spolu přestaly bavit. Všechno je to vina Elizabeth... "

" Jo.... Mě to taky mrzí... Kdyby mě ta svině tenkrát nepřimáčkla ke zdi pořád bysme se mohli kamarádit... "

" Kdo tě přimáčkl ke zdi ??? "

" No Beth přece... O tom Megan neví co ?? Její kámoška se jí asi nepochlubila. Mrzí mě, že Megan neví jaká je Beth svině....." Katherine se podívala do země a potom zase nahoru " Už musím jít zatím se měj uvidíme se na hodině... " zašvitořila už zase svým veselým tónem a odešla

" Ahoj Sam.... " ozval se vedle mě hlas

" Buenos días... " řekla jsem s úsměvem. Nějak jsem si ta slova oblíbila

---------------------------------------------------------------------------------

" Takže dvě sestr...


...... " odsekl Dillan, když mě asi půl hodiny vyslíchal

" Jo někdy je to přímo šílenství... "

" Megan žádný sestry nemá. Ale vím, že vždycky říkala, že by moc chtěla sourozence....... "

" Jak víš, že tohle Meg říkala ?? " otočila jsem se s údivem na Dillana. Podíval se do země a mírně zrudl.

" No..... Pamatuju si, že to vždycky říkala na obědě. Ještě na základce. Asi v pátý třídě. "

" Dillane už chodíš na střední jak si tohle pamatuješ ?? " zeptala jsem se s údivem. Tohle jsem vážně na základce mlela pořád dokola.

" Na to se nedá zapomenout. Říkala to asi třikrát deně. Skoro všichni z naší třídy měli sourozence. A ona vždycky říkala: Co já bych dala za to mít sestru jako máš ty.... " Dillan se při vzpomínce na Meg pousmál

" Dillane ty se červenáš ??? " usmála jsem se. přitom jsem věděla, že jsem sama rudá jako rajče. Možná né já jako Samanth, ale já jako Megan

" To sou jen vzpomínky nemůžu se červenat... " prostestoval " Bejvali sme kamarádi. Já, Megan a Katherine. Od školky až do devítky. Dokonce sme šli i na stejnou školu. Ale potom........ "

" Se s vámi Meg přestala bavit a dala přednost Elizabeth... " dokončila sem za něj větu

" Jak tohle víš ??? " otočil se na mě Dillan

" Meg...... Mi to řekla... " vykoktala sem " Když sem s ní skypovala říkala, že jí to mrzí. Beth jí zatemnila mozek a  všechny tři vás od sebe oddělila. " mluvila jsem dál

" Jo... Přesně tak to bylo.... " Dillan sklouzl po židli ještě níž a začal cvakat propiskou. " Elizabeth se kolem mě pořád motá. Ten den. Než Meg odjela byl u mě mejdan. Přišla tam i s ní. Celou tu dobu ode mě Megan jako by odháněla. Chtěl sem jít za ní a pozvat jí na panáka. Ale ona mi vždycky skřížila cestu a odtáhla jinam. Potom Meg odešla. Chtěl sem jít za ní, ale ta kráva si stupla přede mě a odtáhla do obýváku tancovat.... "

" Ty si za ní chtěl jít ??? " vyletělo ze mě

" Jo.... "

" Hej vy dva ??? Neruším vás ??? " zeptala se profesorka chemie a hodila po nás křídu

" No po pravdě.... " začal Dillan, ale já jsem ho loktem praštila do žeber " Vůbec... " odsekl

" Proč si za ní chtěl jít ??? " ptala jsem se zvědavě už víc potichu

" Jen..... Doprovodit jí domů. Pučit jí budu kdyby jí byla zima. Obejmout jí kolem ramen. Vzít jí za ruku co já vím.... " odsekl poraženecky Dillan

" Nechceš mi něco říct ??? " zeptala jsem se opatrně.... A pořád jsem zpracovávala věty, které jsem právě slyšela z Dillanovy pusy.

" Tohle je něco, co bych měl říct jenom jí.... " usmál se a snažil se něco napsat do sešitu. Zůstala sem na něj civět a potom se otočila.

Já sem tak strašně blbá. Kvůli Elizabeth sem ztratila dva nejlepší kámoše a ta mrcha mě od nich chtěla jen odříznout. Nikdy to nebyla moje kamarádka a já sem byla tak blbá, že sem si myslela, že jo.... tak strašně teď chci být zpátky... Megan kde si ??? Přece ve mě musel zůstat aspoň kousek tý holky, co má vlasy jak pochcanou slámu, věčně chodí pozdě a nechápe proč se trávě říká tráva... Tak strašně chci být zpátky. Sedět vedle Dillana a za všechno se mu omluvit. Chci jít za Katherine a znovu jí obejnout. Chci jít vrazil Elizabeth facku a obejmout své rodiče....

" Sam ??? Si tady ?? " zeptal se mě Dillan a jemně do mě strčil

" Co ??? Jo sem.... "

" Si duchen jinde co ??? "

" Proč mi tohle všechno vlastně říkáš ?? " vyplivla jsem najednou a v ten moment si chtěla dát facku

" Já vlastně ani nevím.... Ty si strašně v něčem podobná Megan a já nevím proč a čím... Hned jak sem tě uviděl.. Ste jako dvojčata akorát vypadáte každá úplně jinak... " odsekl a zadíval se mi do očí 

----------------------------------

" Aerobic ne. Vodní pólo taky ne. Ani volejbal. Ani tenis. Áááá všechno je to naprd....."  Odsekla jsem a pustila tužku, která byla přivázaná na provázku k deskám, které visely na dveřích školního kina.  

" Školní aktivity sou na hovno..... "

" Slečno Clarková !!!!! " okřikla mě profesorka dějepisu. Otočila jsem se na podpadku a vydala se na druhý konec chodby. Mimoškolní aktivity si vyberu až zítra.

---------------------------------------------------

Takže jsem skoro celej rok na střední promarnila s někým, kdo mi za to vůbec nestál a opustila svoje nejlepší přátelé. Byla sem tak blbá, že sem si nevážila toho  co sem měla a teď nemám nic. Mám je falešnou kámošku, která chce mého kámoše, kterého chci já..... Ztratila sem tu nejlepší kámošku a vymněnila jí za plastovou barbínu s umělým nosem a zadkem.

Celou cestu domů mi tohle všechno běhalo hlavou. Bylo už docela pozdě. Něco kolem půl šesté a venku bylo pěkně zataženo. Strašná tma a vypadalo to, že každou chvíli začne pršet a bude pořádná bouřka.

" Je tohle trest za to, že sem prostě kráva ??? " zvedla jsem hlavu k tmavé obloze a ptala se.... Vlastně ani nevím koho

" Už to chápu byla sem blbá.... Všechno napravím jen už chci zpátky !!!! Teď hned chci, aby uhodil blesk a jí byla zase Megan. Měla sem krásnej život a chci ho zpátky... Nic z  tohodle nepotřebuju.... " ukázala jsem okolo sebe a potom na mojí maličkost

" Chci odpověď !!!!!!! Proč nemůžu mít zpátky svůj život ????? " v tu chvíli, co jsem zařvala poslední slovo začalo pršet. Klekla jsem si na silnici a nechala slzám volný průběh. Všude okolo mě padaly studené kapky a jakoby se mi smály.

" Chci zpátky svůj život..... " bouchla jsem pěstí do země a přitáhla si kolena k obličeji. Houpala jsem se a jako bych čekala, že se něco stane. Jenže nestalo. Po chvilce jsem to vzdala a celá promáčená jsem belhala domů.

 " Chci toho vážně tak moc ??? Tahle hra už mě nebaví. Neznám pravidla a ani nechci. Nejsem v pohádce tak mě sakra vraťte zpátky. Sem poučená. Už mám oči zase dokořán.... Už vím, co chci. Nechci být dokonalá, chci být šťastná.... Tady a teď... " šeptala jsem poslední slova, když jsem stála na verandě a byla otočená do tmavého večera. Potom jsem jen otevřela dveře a přes celý dům za sebou nechávala mokrou cestičku.

Peťulááák

 

 

 

 

 

 

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38