Majne slohe :D

22. 01. 2013 | † 17. 12. 2015 | kód autora: ENP

Můj sen

( Předen varuju, že na tohle téma sme ve škole psali sloh a já tohle tvořila úplně poprvé takže na to prosím berte ohledy :D Nikdy nebudu ve slohu dobrá ale aspoń tam byla snaha :) Snad se vám to bude aspoň trošku líbit :) Ps: je to jenom sen takže se tam dějí divné věci... )

--------------------------------------------------

                      Tento příběh se mi stal jednoho večera, když jsem byla sama doma. V celém domě byla strašná tma a venku pršelo. Seděla jsem v obýváku a dívala se na televizi. V tom to všechno začalo...

                      Ležela jsem na gauči a přepínala jeden program na druhý. Najednou jsem uslyšela strašné rány ozývající se ze sklepa. Vstala jsem, vydala se ke dveřím do sklepa a otevřela je.  Tma mě pohltila. V ten moment jako by okolo mě všechno zmizelo, jen schody zůstaly. Scházela jsem pomalu dolů, ale něco se mi připletlo pod nohy a já už se jen kutálela dolů.

                      " Au ," řekla jsem si a otevřela oči. Nejdřív mě napdalo, jestli se mi to jenom nezdá. Vstala jsem a rozhlédla se okolo sebe, už tu se mnou nebyla jenom tma. Byl tu ještě někdo další. Stál za mnou, cítila jsem to. Tohle místo nenavštěvuji zrovna často, ale přesto ho dobře znám. Stála jsem uprostřed cirkusu. V ten okamžik mi někdo položil ruku na ranemo. Otočila jsem tím směrem hlavu a potom se začala otáčet celá. Když jsem se otočila, přemohl mě strach. Proti mě stál snad ten nejošklivější klaun na světě. Když se mi v ústech hromadil vzduch k výkřiku, někdo mě chytl za ruku a odtáhl pryč. Zavřela jsem oči. Když mi víčka povolila, donutila jsem se otevřít je úplně. Když se mi to podařilo opět jsem se nestačila divit. Tentokrát jsem stála uprostřed Londýna. Můj zrak se upíral na rušné náměstí, které se i přes pozdní hodinu hemžilo lidmi. Kolem byly rozmístěné červené telefonní budky a jezdily červené autobusy. Rozhlédla jsem se okolo sebe, abych našla osobu, která mě vysvobodila z mé noční můry. Byla tam. Stála asi dva metry ode mně. Nešlo poznat kdo to je. Postava totiž celá bíle zářila až jsem musela klopit zrak. Postava se otočila zády a utíkala pryč. Bez váhání jsem ji následovala. Prorážela jsem davy lidí a snažila se postavu neztratit . Zastavila jsem se u Big Benu a vzhlédla k hodinám. " Dvě hodiny ráno ?, " divila jsem se. Před zrakem se mi opět mihlo bílé světlo. Znovu jsem neváhala a následovala ho. Postava se zastavila před malou lávkou, která vedla přes řeku až na malou pergolu. Vstoupila jsem na lávku a popošla k postavě. Otočila se ke mně tváří v tvář a já jsem znovu sklopila zrak. " Už by ses měla vzbudit ! ," promluvila neznámá osoba chlapeckým hlasem. " Proč ?," zeptala jsem se udiveně. Na tuto otázku už jsem ale nedostala odpověď. Uchopil mou ruku a mě vzbudila rána ozývající se ze sklepa.

" Uf. Byl to jen sen. "

                     Tenhle sen už se mi nikdy nezdál. Proto dodnes nevím, kdo byla neznámá zářící osoba. Pro mě je to ale někdo, kdo mě chrání před zlými sny.

The End


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.