Středa - část 2

06. 01. 2013 | † 17. 12. 2015 | kód autora: ENP

Středa

Část druhá - Jen mi dva

Bruno Mars - Locket Out Of Haven

" Tak děcka dojeli sme.... vemte si svoje věci a rozeberte si venku svoje tašky a lyže.. Za deset minut všichni v hale jasný ????? " ozval se po pár hodinách hlas tý blbý učitelky

" Řekni mi kdo může bejt tak blbej, že zahází naše tašky až na spod ??? " stěžovala si Amanda hned jak uviděla hromadu tašek a nenašla tu svojí

" Hlavně klid sestro.... " vytáhla sem svojí tašku a Amanda pár dalších odházela na stranu

" Mám jí !!!! " vykřikla radostě a silou vytáhla tašku napovrch , vzaly sme si lyže a šli do chaty

" Takže vy tři, vy čtyři a vy dvě máte pokoje nahoře.... tady sou klíče..... " učitelka nám vrazila do rukou klíče a my sme vytáhli naše tašky do posledního patra

" Aspoň že máme pokoj sami.... " zahučela ufuněná Amanda a flákla s taškou na její postel

" Kdo řek že máš postel u okna ???? " ozvala jsem se ale v tu chvíli sem měla energii jen se svalit na postel

" Teď se přesuňte na oběd a v jídelně se domluvíme !!!!! "

" Jestli budu tohle muset poslouchat celej tejde...

......... odvezou mě nohama napřed..... " řekla sem a zvedla se z postele

-----------------------------------------------

" Tak tohle je horší než u nás v jídelně.... " prohlásil Daniel který seděl vedle Amandy

" S tímhle s tebou souhlasim.... " Amanda ho šťouchla loktem do žeber a položila příbor na talíř

" Jestli budu muset tohle jíst celej tejden tak........... " Daniel ani nestihl doříct větu

" Tě odvezou nohama napřed ????? " dokončila Amanda a odnesla svůj talíř do okýnka

" Děcka ztižte se !!!!!! " znova ten hlas " Snídaně budou každé ráno v sedm hodin !!! Po té se v osm hodin přesouváme na svah a o půl dvanácté se vracíme. Ve dvanáct je oběd. Ve dvě se znovu přesouváme na sjezdovku a vracíme se podle toho jak nám bude přát počasí nebo jak se domluvíme. Večeře je v sedm hodin. Večerka v deset !!!! Lidi už ste někteří dospělý takže se chovejte zodpovědně nebo vás posadím na vlak a vracíte se domů za maminkou.. To je zatím všechno. Zbytek ráno. " učitelka si zase sedla a pokračovala v klafání s ostatními učiteli  

" Super dem pryč nebo tý učitelce hodim ten blaf do ksichtu..... " řekla jsem a společně s Amandou a Danielem sme se přesunuli k nám na pokoj. Daniel je náš společný kamarád od začátku střední. Dá se snim dobře kecat a je taky pro každou blbost. S nim je to něco ůplně jinýho než s Thomasem. Thomase beru spíš jako bráchu ale tenhle maník je prostě kámoš................. kterej by stál za hřích....

-------------------------------------------------------------------------

" Thomasi buď sticha nemůžu za to že seš blbej na matiku.... " usmála jsem do telefonu

" Hele klídek ajnštajne jo ???? Pár rovnic zvládnu lebou zadní......... mimochodem kolik je 64 na druhou ?? "

" Vim já ???? Ale myslim se že 4096 možná...... " odsekla jsem mu

" Doufej, že je to dobře... Jinak jak je ??? sou tam nějaký kluci ???? "

" Zatim ne jiná škola přijede až zejtra...... " přestala jsem přecházet po pokoji a sedla si na postel

" Tak to maj štěstí.... No nic budu muset jít provětrat autíčko.... "

" Děláš si starndu že pojedeš teď ???? diť sou ty silnice namrzlí... !!! "

" No a ?? Mám zimní gumy hlavně klid..... "

" Jestli tě chytnou a nebudeš mít řidičát máš průser a s autem se můžeš rozloučit... "

" Já vim mami..... Hlavně se neboj, večer zavolám ahoj..... " Thomas zavěsil, já jsem hodila mobil na postel, vzala boty a šla společně s Amandou dolů kde čekala učitelka baysme mohli jít lyžovat

--------------------------------------------------------------------------------

" Ty jo to bylo skvělý tohle mi přes léto chybelo nejví...


....... " vykřikovala Amanda už asi půl hodiny když jsme přišly ze sjezdovky

" Nápodobně.... "

" Co mu je mám nejmíň čtyřicet zmeškanejch hovorů od Jaka..... " divila se Am hned jak se koukla na mobil

" Nevim zavolej mu !!!!! " Amanda vytočila Jakovo číslo a unaveně si sedla na postel

" Ahoj lásko co se stalo byli sme na sva........... Cože ????? Ale jak se to....... Jo jasně já jí to řeknu...... " Amanda položila mobil na postel a chvíli koukala do země. Když se na mě otočila měla oči plné slz

" Am co se stalo ???? " zeptala jsem se a sedla si vedle ní

" Thom............... "

" Co se stalo ???? " teď už jsem značně zvýšila hlas

" Je mrtvej.......... Byl se projed tim novým autem, na silcici dostal hodiny a napálil to do stromu....... "

" Co ????? " zopakovala jsem jako bych jí vůbec neposlouchala

" Umřel Abbie....... " odsekla Amanda tiše a podívala se na mě

" Abbie ???? " prolomila ticho

" Ne !!!! Ne !!!! Ne to se nestalo já ti nevěřim !!!! " rychle jsem se zvedla, vzala svůj mobil a utíkala pryč

" Abbie !!!!! " řvala za mnou Am ale já jí nevnímala

Utíkala jsem přes celou chatu až k východovým dvěřím které jsem rozrazila. Ledový vítr mi narazil do tváře a odhodil vlasy z obličeje. Hned jak si moje oči zvykly na tmu začala jsem utíkat do blízkého lesa vedle chaty.... Vešla jsem do něj a našla jeden strom dost široký na to, abych se za něj schovala. Opřela jsem se o něj a podívala se na nebe. Bylo tmávé a plné hvězd...

" Proč ??? " zašeptala jsem " Proč zrovna on....... " svezla jsem se po kůře až do ledového a mokrého sněhu. Přiháhla jsem si kolena k obličeji a začala brečet..... Nemohla jsem tomu věřit. Kluk kterého znám celý svůj život je pryč..... Už ho nikdy neuvidím... Tohle se stát nemělo. Neměl chtít nějaký pitomý auto. Měl jed semnou, Amandou a Jakem sem... měli jsme společně lyžovat, naštvavat učitelky a dělat bordel jako puberťáci.....

Sníh podemnou se rozpouštěl a vsakoval se mi do oblečení. Sedělajsem tam. Hlavu opřenou o strom a dívala se na nebe. Počítala spadlé hvězdy a pokaždé si přála jen jedno přání. Aby seděl Thomas vedle mě... Střídavě jsem brečela a nadávala. Nadávala na to, že odešel a ani se nerozloučil. Pláč mě unavil natolik, že jsem po chvilce tačala zavírat oči. Usla jsem.

Měla jsem pocit, že ve snu je všechno jednoduší. Promítaly se mi všechny vzpomínky na Thomase. To jak sem ho ve školce poprvé uviděla a on se se mnou nechtěl vůbec bavit. To jak mě chytl za ruku když jsme stáli poprvé před školou. To jak mi v devítce zamával přihláškou na stejnou školu před očima. Jak mi tenkrát řekl, že se ho už nikdy nezbavim. Na to jak sem na střední poprvé potkala Amandu a Jaka a on žárlil protože jsem se s nima bavila víc než s nim.

Cítila jsem jak mi chřadnou prsty na rukou a jak už skoro vůbec necítím nohy. Otevřela jsem oči.

" Abbiiiiiiiiiiie !!! " doléhaly ke mě hlasy

" Abbiiiiiiiie kde si ??? " hlasy přilétávali z různých stran

" Támhle je..... " do očí mi udeřilo ostré světlo baterky a tak jsem je zavřela. Potom už jsem jen cítila jak mě něčí ruce berou do náruče. Byl to Daniel. Když jsem otevřela oči a podívala se na něj měl smutný a unavený obličej. Nejspíš už všechno ví. Taky je hojejista a Thomase znal moc dobře.

--------------------------------------------------------------------------------

Ráno mě probudilo sluneční světlo které hladilo mou tvář. Chtěla jsem se pohnout ale nejspíš jsem byla zabalená do nějaké deky.

" Abbie ???? " promluvil na mě matčin hlas

" Mami ???? " co tady dělá moje máma ??

" Ano zlato sem to já... Jedeme domů.... neboj. " jemně se na mě usmála a mě zabloudil pohled na zadní sedadlo. Seděla tam Amanda a hlavu měla opřenou o Daniela kterej měl hlavu opřenou o okýnko. Oba spali

" Mami...... Thomas je......... " do očí se mi znovu nahrnuly slzy

" Já vím broučku..... Bude to dobrý neboj.... " otočila jsem se a opřela si hlavu o okýnko. Celou cestu nikdo nepromluvil. Amanda měla v uších sluchátka a já jsem šáhla po těch svých. Strčila jsem si špunty do uší a zapla hlasitou hudbu....Přehrávala jsem si všechny písničky který mi poslal Thomas. Ty písničky sem nesnášela ale teď byly něco jako záchytný bod

 -----------------------------------------------------------------------

O dva dny později se konal pohřeb. Bylo tam spoustu lidí včetně všech Thomasových spolužáků. Thomasova máma po mě chtěla abych tam něco řekla proto jsem si připravila pár slov které bych mohla o Thomasovi říct. Věděla jsem že to nezvládnu bez slz ale s tim se na pohřbu počítá.

Seděla jsem na židli v první řadě a dívala se na černou rakev ve které leželo Thomovo tělo.

" Nyní nám o něm něco řekne Abbie Swan... " promluvil ten chlápek a rukou naznačil abych si šla stoupnou k němu. Stoupla jsem si a postavila se za malý pulník vedle něj

" Thomas........ Byl jeden z těch lidí kteří si z tědlech věcí vždycky dělali strandu. Vždycky říkal, že na jeho pohřbu se budou lidi smát a né brečet. Znám ho už od školky a nebála bych se říct že jsem ho znala líp než sama sebe. " po tvářích mi začaly stékat slzy " Když jsme byli malé děti nikdy se se mnou nechtěl bavit. Ale chodila jsem za nim tak dlouho dokud sem si jeho přátelství nevinutila. Pamatuju si jak mi jednou řekl, že sem ta nejotravnější holka jakou kdy poznal. Ale z nenávisti se stalo přátelství. Šli jsme spolu do školy a stali se nejlepšími přáteli. Společně sme podnikaly věci o kterých do teď nikdo neví. Podporovali jsme se skoro ve všem........ " opět mi na papír sklouzlo několik slz a můj hlas se zlomil

" Potom přišla střední a já jsem se bála, že už ho nikdy neuvidim ale on přišel a zamával mi přihláškou na stejnou školu před nosem. V ten den se naše přátelství zavázalo do konce života....... Jen ani jeden z nás netušil, že ten konec příde takhle brzy...... Byl to skvělej kluk...... A já sem ho měla ráda víc než kohokoliv na světě...... Odpočívej v pokoji Thomasi Danieli Parkre..... Vždycky na tebe budu vzpomínat jen v tom nejlepším." spoustu lidí prudce přikivovalo a po tvářím jim stékaly slzy......

Procházela jsem okolo jeho otevřené rakve a zastavila se..... prohlížela si jeho tělo a měla jsem chuť s nim začít třást aby se vzbudil.....

" To že si mě tady takhle nechal ti neodpustim....... Měla jsem zůstat doma a jed s tebou..... Aspoň bysme se na tohle divadlo ze shora dívali spolu....... " po tváři mi přelétl letmý úsměv

" Miluju tě kámo...... " řekla jsem a přejela mu prstem po jeho studené tváři

 

 409217_375508449199225_547749850_n_largeAbbie

Tumblr_mg0trvcia71rc4t14o1_500_large ve školce :)

 Tumblr_lyj7kcuvav1r0pkmeo1_400_large na střední

 

Tak je tu další část.... Něco smutnýho tam muselo bejt ne ??? Dyť mě znáte :D Ale nebojte se budou tam i světlé stránky :D

Peťulka

 

 

 

 

 

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.